Voda ze vzduchu: AI a zemědělství bez závislosti na vodě

Voda je v zemědělství pořád ten stejný úzký profil: když chybí, nepomůže ani špičkové osivo, ani drahá technika. A realita posledních let je nepříjemně jasná — dostupnost vody se mění rychleji než většina provozů stihne upravit technologii, plánování a ekonomiku.

Právě proto dávám pozor na „nenápadné“ inovace, které se objevují mimo zemědělské veletrhy. Jedna z nich se ukázala už na CES 2023: zařízení Kara Pure, které sbírá vlhkost ze vzduchu a mění ji na pitnou vodu. Na první pohled kancelářský dispenser. Když se na to ale podíváte optikou potravinářství a precizního zemědělství, je to zajímavý dílek do skládačky: lokální zdroj vody, který se dá řídit daty, automatizovat a propojit s AI.

Tenhle článek je součástí série „Umělá inteligence v zemědělství a potravinářství“. A bude praktický: co technologie „air‑to‑water“ reálně umí, kde dává smysl ve farmářské praxi, jak do toho vstupuje AI a jak poznat, jestli se vám to ekonomicky vyplatí.

Co je „air‑to‑water“ a co ukázalo CES 2023

Air‑to‑water zařízení vyrábí vodu z vlhkosti ve vzduchu. V praxi to znamená, že stroj vzduch nasaje, odstraní z něj vodní páru (podle principu kondenzace nebo desikace) a výslednou vodu dočistí na pitnou kvalitu.

Na CES 2023 Kara Water předvedla Kara Pure — přístroj, který kombinuje tři funkce v jednom:

• sběr vody ze vzduchu (uváděná kapacita až cca 10 litrů/den),
• čištění vody (purifikace),
• výdej vody jako u běžného automatu.

Důležitý detail: nejde o „kouzlo“, ale o fyziku a energii. Výkon je závislý hlavně na:

• relativní vlhkosti,
• teplotě vzduchu,
• proudění a kvalitě filtrace,
• spotřebě elektrické energie.

Z článku také plyne kontext trhu: Kara Water není první, kdo to ukazuje. Podobné koncepty se na CES objevily už dřív (jiné firmy používaly kondenzaci na rosný bod nebo solární řešení). Z toho plyne podstatná věc pro praxi: technologie je „dostatečně reálná“, už to není jen laboratorní demo. Otázka už není „jestli to funguje“, ale „kde to dává smysl“.

Proč by to mělo zajímat zemědělství a potravináře

Voda ze vzduchu je decentralizace. A decentralizace je v agri a food provozech často to, co nejvíc chybí.

• Farma nebo potravinářský provoz může mít vodu „na místě“ pro vybrané účely.
• Snižuje se závislost na dovozu balené vody, cisternách nebo výpadcích.
• V krizových situacích (kontaminace zdroje, havárie, suché období) to může udržet provoz v chodu — i kdyby jen v omezeném režimu.

Kde „voda ze vzduchu“ dává smysl v praxi (a kde ne)

Největší přínos je tam, kde je voda drahá, logisticky složitá nebo kritická pro hygienu. Nejde o to nahradit závlahy na hektarech (to by při 10 l/den nedávalo smysl), ale o cílené použití.

1) Hygiena, mytí rukou a zázemí pracovníků

V živočišné výrobě, na farmách se sezónními brigádníky, ve skleníkových provozech i v balírnách je problém často prozaický: dostupná hygienická voda ve správné kvalitě.

Air‑to‑water jednotka může dávat smysl jako:

• stabilní zdroj pitné vody pro tým,
• voda pro ruční mytí v dočasných pracovištích,
• záloha při výpadku.

Tady se vyplatí i menší objemy, protože hodnota je v dostupnosti a jistotě, ne v litrech.

2) Potravinářské provozy: kritická voda pro vybrané kroky

V potravinářství často existují místa, kde nechcete riskovat kvalitu vody z běžných rozvodů, nebo potřebujete lokální dočištění. Typicky:

• voda pro výdej zaměstnancům,
• voda pro některé laboratorní nebo kontrolní kroky,
• provozy v budovách s problematickým potrubím.

Air‑to‑water tu není náhradou technologie úpravy vody pro celý závod, ale může být praktická lokální vrstva.

3) Skleníky a vertikální farmy: voda jako „řízení mikroklimatu“

Tady je spojení nejzajímavější. Skleníky a indoor farmy už dnes investují do:

• odvlhčování,
• klimatizace,
• řízení CO₂,
• senzoriky a automatizace.

V takovém prostředí je možné uvažovat o systému, který odvlhčuje a zároveň vrací získanou vodu zpět (samozřejmě po úpravě a s jasnou kontrolou kvality). U velkých skleníků se typicky řeší rekuperace kondenzátu jinými cestami, ale princip „voda z vlhkosti“ do této logiky zapadá.

Kde to naopak nedává smysl

• Zavlažování polí: objemy jsou úplně jinde.
• Nízká vlhkost a nízká teplota bez levné energie: výkon bude slabý a cena litru vyskočí.
• Když potřebujete procesní vodu v certifikované kvalitě ve velkém: standardní úpravny vody budou ekonomicky i provozně jinde.

Propojení s AI: proč je chytré řízení důležitější než samotný stroj

Samotná výroba vody ze vzduchu je „hardware problém“. Skutečná hodnota v agri a food je „provozní problém“. A přesně tady přichází AI a automatizace.

AI dává smysl ve třech vrstvách

1. Predikce výkonu podle počasí a mikroklimatu

   • Model z dat (vlhkost, teplota, rosný bod, historické výnosy zařízení) dokáže dopředu říct, kolik vody systém vyrobí zítra nebo příští týden.
   • Pro farmu je to plánovací nástroj: kdy doplnit zásobu, kdy přepnout režim.

2. Optimalizace nákladů na energii

   • V prosinci 2025 je energetika pořád citlivé téma. Pokud máte tarifní pásma, FVE nebo baterii, AI může plánovat běh zařízení na levnější hodiny.
   • Prakticky: vyrábět víc vody v noci (levnější proud), ukládat do zásobníku, přes den jen vydávat.

3. Kontrola kvality vody a prediktivní údržba

   • AI nad senzorikou (TDS, vodivost, teplota, průtok, tlak, stav filtrů) umí odhalit trend: filtr se zanáší, roste riziko mikrobiologie, klesá výkon.
   • V potravinářství je to zásadní: nečekáte na problém, ale řešíte ho dřív, než vám zkomplikuje audit nebo výrobu.

„Voda ze vzduchu není primárně o tom vyrobit litr. Je to o tom vyrobit ho ve správný čas, za správnou cenu a ve stabilní kvalitě.“

Ekonomika a provoz: jak přemýšlet o návratnosti

Nejčastější chyba je srovnávat to jen s cenou vody z vodovodu. V zemědělství a potravinářství často platíte i za:

• logistiku (dovoz balené vody, barely),
• čas lidí,
• riziko výpadku,
• riziko kontaminace,
• reputaci a náklady na incident.

Rychlý rámec pro rozhodnutí (bez iluzí)

Položte si těchto 6 otázek:

1. Kolik litrů denně opravdu potřebujete a pro jaký účel?
2. Jaká je požadovaná kvalita (pitná, provozní, „kritická“)?
3. Jaké máte podmínky vlhkosti a teploty v místě instalace?
4. Jak drahá je u vás elektřina a máte možnost řízení podle tarifu/FVE?
5. Kolik vás stojí logistika vody dnes (včetně práce a skladování)?
6. Kolik stojí hodina výpadku (nebo hygienický problém) ve vašem provozu?

U zařízení typu Kara Pure hraje roli i pořizovací cena (v době uvedení byla vysoká pro běžné domácnosti, takže dává větší smysl pro kanceláře, coworkingy a provozy). V agri/food světě to často znamená jediné: dává to smysl tam, kde je vysoká hodnota spolehlivosti, ne tam, kde honíte nejnižší cenu litru.

Praktický tip: začněte pilotem

Místo velkého projektu udělejte pilot na 60–90 dní:

• měřte skutečnou denní produkci vody,
• měřte spotřebu energie v kWh,
• logujte vlhkost a teplotu,
• sledujte náklady na údržbu a práci.

Z těchto dat už AI model udělá velmi solidní predikci sezónnosti a nákladů.

Jak to zapadá do udržitelného potravinového systému

Voda je „neviditelná surovina“ každé potraviny. V Česku to občas zlehčujeme, protože vodovod je spolehlivý. Jenže potravinový řetězec je širší než kohoutek v kanceláři — zahrnuje pěstování, zpracování, logistiku i hygienu.

Air‑to‑water technologie do udržitelnosti zapadá ve třech konkrétních rovinách:

• Resilience (odolnost): lokální zdroj vody pro kritické situace.
• Snížení logistiky: méně jednorázových obalů a dovozů.
• Datová provozní disciplína: když už vodu „vyrábíte“, přirozeně začnete měřit, plánovat a řídit.

A tady se kruh uzavírá s naší sérií o AI: největší posun nepřináší jeden chytrý stroj, ale propojení technologií do řízeného systému — senzorika, predikce, automatizace a jasné provozní metriky.

Co si z toho odnést a co udělat příště

Air‑to‑water dispenser jako Kara Pure ukazuje jednoduchou, ale důležitou věc: část vodního problému se dá řešit lokálně a řídit daty. Pro zemědělství a potravinářství to není náhrada vodních zdrojů. Je to doplněk, který může zvednout hygienu, snížit logistiku a přidat odolnost.

Pokud řešíte AI v zemědělství nebo potravinářství, začněte tím, že si vodu dáte do stejné tabulky jako energii a produkci:

• definujte „kritická místa“ spotřeby,
• zaveďte měření (vlhkost, spotřeba, kvalita),
• nastavte jednoduché predikce,
• a teprve potom vybírejte technologii.

A teď ta otázka, kterou si podle mě stojí za to položit v roce 2026: Který zdroj vás příště zbrzdí víc — voda, energie, nebo data o nich?