Mikrořasový olej: vysoký kouřový bod a prostor pro AI

535 °F (zhruba 279 °C). To je kouřový bod oleje z fermentovaných mikrořas, se kterým v roce 2024 přišel Algae Cooking Club. V praxi to znamená jednu věc: olej se dá používat na prudké opékání a vysoké teploty bez toho, aby se začal rychle přepalovat – a tím kazit chuť i vůni jídla.

Jenže tahle zpráva je zajímavá i z jiné strany než „co si nalít na pánev“. Mikrořasy jsou surovina, která se dá pěstovat v řízeném prostředí a škálovat průmyslově. A přesně tam se začíná potkávat potravinářství s tím, co řešíme v naší sérii Umělá inteligence v zemědělství a potravinářství: jak pomocí dat a AI zvyšovat výnos, stabilitu kvality, efektivitu a udržitelnost výroby.

Proč se o mikrořasový olej vyplatí zajímat právě teď

Mikrořasový olej je odpověď na dva dlouhodobé tlaky, které v roce 2025 v Evropě sílí: stabilita dodavatelských řetězců a snižování uhlíkové stopy potravin.

Klasické rostlinné oleje jsou závislé na půdě, počasí, škůdcích, geopolitice i výkyvech cen komodit. Když se přidá tlak na regenerativní zemědělství, omezení pesticidů a boj o ornou půdu, oleje se stávají „strategickou“ surovinou pro výrobce i gastro.

Mikrořasy do toho vstupují jako surovina, která:

• se dá vyrábět v uzavřených bioreaktorech (méně závislá na počasí),
• může mít konzistentní složení (když je proces dobře řízený),
• umožňuje cílit na konkrétní profil mastných kyselin (např. vysoké Omega‑9).

A teď to podstatné: právě „dobře řízený proces“ je oblast, kde AI přestává být buzzword a začíná být praktický nástroj.

Co je na tomto oleji technicky jiné (a proč to chutná i ekonomice)

Algae Cooking Club staví olej na fermentaci mikrořas v kovových nádržích. Mikrořasy nejsou sbírané „někde v přírodě“, ale pěstované – podobně jako kvasinky v pivovaru. V bioreaktoru dostávají cukr, přeměňují ho na olej a během několika dnů se dostanou na přibližně 80 % oleje v sušině. Následuje mechanické lisování (expeller pressing), tedy tlakové oddělení oleje od biomasy.

Proč je vysoký obsah Omega‑9 tak důležitý

Firma uvádí 93 % Omega‑9. Z hlediska potravinářského vývoje je to zajímavé ze tří důvodů:

1. Tepelná stabilita – oleje s vyšším podílem mononenasycených tuků bývají stabilnější při vyšších teplotách.
2. Chuťová neutralita – takové oleje často méně „přebíjejí“ suroviny, což ocení kuchaři i výrobci hotových jídel.
3. Nutriční positioning – Omega‑9 se typicky komunikuje jako „přívětivější profil“ oproti některým olejům s vyšším podílem jiných mastných kyselin.

Tohle je přesně typ produktu, který může uspět jak v prémiovém retailu, tak v profesionálním provozu – pokud dodá stabilní kvalitu a rozumnou ekonomiku.

Udržitelnost: mikrořasy nejsou zázrak, ale dávají smysl

Výzkum (např. z UC San Diego) ukazuje, že řasy díky rychlému růstu dokážou vytvořit výrazně více biomasy na stejné ploše než tradiční plodiny typu kukuřice. Z pohledu Evropy to naráží na praktickou otázku: kolik půdy a vody chceme dál „pálit“ na komodity, které umíme vyrábět i jinak?

Mikrořasy mají jednu obrovskou výhodu: nejsou vázané na ornou půdu stejným způsobem jako řepka nebo slunečnice. Mohou fungovat v průmyslových zónách, u zdrojů odpadního tepla, potenciálně i v návaznosti na další provozy.

Současně je fér říct, že skutečná udržitelnost se bude lámat na detailech:

• odkud pochází cukr (a energie),
• jaká je energetická náročnost fermentace a separace,
• jak se využije zbylá biomasa,
• jaká je logistika a balení.

A tady se opět dostáváme k AI: kdo umí proces měřit, modelovat a optimalizovat, ten umí dělat udržitelnost „na číslech“, ne na pocitech.

Kde do mikrořasového oleje vstupuje AI (prakticky, ne teoreticky)

AI v potravinářství často končí u marketingových slibů. U fermentace mikrořas ale dává konkrétní smysl, protože proces je datově bohatý: teploty, pH, průtoky, koncentrace živin, rychlost růstu, obsah lipidů, časové křivky.

1) Optimalizace výnosu: AI jako autopilot pro bioreaktor

Největší náklad ve fermentačních procesech bývá kombinace času, energie a vstupní suroviny. AI modely (např. prediktivní řízení) umí hledat kompromis: maximalizovat obsah oleje při minimalizaci spotřeby cukru a energie.

Typické use-cases:

• predikce, kdy kultura dosáhne nejlepšího poměru „výnos vs. čas“,
• adaptivní dávkování živin (feed strategy),
• včasné zachycení stresu kultury (odchylky v křivkách).

2) Konzistence kvality: méně překvapení, méně zmetků

Pro výrobce potravin je konzistence často cennější než rekordní výnos. Olej má být pokaždé stejný: chuť, barva, oxidační stabilita, profil mastných kyselin.

AI zde může:

• spojovat procesní data s laboratorními výsledky (NIR, GC profily) a hledat příčiny odchylek,
• hlídat „digitální podpis“ správné šarže a odhalovat anomálie,
• predikovat parametry oleje ještě před lisováním.

3) Nutriční profilování: cílené složení místo náhody

Jakmile umíte řídit složení, můžete dělat produktové varianty:

• olej pro vysoké teploty do gastro,
• olej pro výrobce majonéz a omáček,
• olej pro pečení a cukrářství.

AI se tu hodí pro multi-objektivní optimalizaci: chuť, stabilita, cena, výživové parametry. V praxi to znamená méně iterací v R&D a rychlejší uvedení produktu na trh.

4) Supply chain a uhlíková stopa: řízení „od vstupu po láhev“

Zajímavé je také propojit výrobu s logistikou. Pokud umíte předpovědět výnos a termín stáčení, umíte:

• lépe plánovat sklad, obaly a dopravu,
• minimalizovat prostoje,
• počítat uhlíkovou stopu po šaržích a dělat rozhodnutí podle dat.

Tohle je přesně oblast, kde v roce 2025 řada firem naráží: reporting udržitelnosti roste, ale data jsou roztříštěná. AI dává smysl až tehdy, když je napojená na kvalitní datovou infrastrukturu.

Co si z toho mohou vzít české firmy: 5 konkrétních příležitostí

Mikrořasový olej není jen produkt pro domácí kuchaře. Pro české a středoevropské potravináře je to signál, že fermentační suroviny (a AI kolem nich) budou běžná součást inovací.

1. Výrobci hotových jídel a snacků: stabilní olej s vysokým kouřovým bodem znamená menší riziko senzorických změn při smažení/pečení.
2. Gastro řetězce: možnost standardizovat olej napříč provozy a snižovat variabilitu výsledku.
3. R&D týmy: prostor pro nové receptury (emulze, dressingy, omáčky) s odlišným profilem tuků.
4. Agro a biotechnologie: šance budovat lokální fermentační kapacity, ideálně napojené na obnovitelné zdroje a průmyslové synergie.
5. Data & AI dodavatelé: řízení fermentace, prediktivní údržba, kontrola kvality a modelování LCA jsou jasné projekty s návratností.

Jeden střízlivý pohled: kdo nezačne sbírat kvalitní procesní data dnes, nebude mít z čeho trénovat modely zítra.

Časté otázky, které v praxi padají (a stručné odpovědi)

Je mikrořasový olej „lepší“ než olivový?

Pro studenou kuchyni a chuťový profil má olivový olej pořád pevné místo. Mikrořasový olej míří hlavně na vysoké teploty a konzistentní technologické vlastnosti.

Dá se to vyrábět i v Evropě?

Ano, fermentace je průmyslově přenositelná. Klíčové bude cena energie, dostupnost vstupů a legislativa pro potravinářskou výrobu.

Proč je AI relevantní, když jde „jen“ o olej?

Protože největší rozdíl mezi nápadem a výdělečnou výrobou je proces: výnos, stabilita, kvalita a náklady. AI pomáhá řídit proces, ne nahrazovat kuchaře.

Co bude rozhodovat v roce 2026: cena, důvěra a data

Pokus o mikrořasový olej tu už byl (například produktová řada Thrive, která si našla fanoušky, ale později skončila). To je důležité připomenout: trh není vyhraný jen tím, že produkt funguje. Vyhrává ten, kdo zvládne škálování, distribuci, opakovanou kvalitu a ekonomiku.

A tady si stojím za jedním názorem: u fermentovaných ingrediencí bude konkurenční výhoda z velké části datová. Ne „kdo má hezčí etiketu“, ale kdo umí stabilně vyrábět a prokázat parametry – od složení po uhlíkovou stopu.

Pokud vás zajímá AI v zemědělství a potravinářství, mikrořasy jsou skvělý příklad, kde se to celé spojuje: biologie, průmyslové řízení, kvalita, logistika i udržitelnost. A otázka, která visí ve vzduchu pro rok 2026, je docela konkrétní: Kdo první postaví „chytrou továrnu na ingredience“, kde AI hlídá výnos i kvalitu v reálném čase?