Partnerství Pairwise a Bayer ukazuje, jak CRISPR kukuřice a AI posouvají precizní zemědělství. Praktické dopady, rizika i kroky pro farmy.
CRISPR kukuřice a AI: precizní zemědělství v praxi
Když se dvě firmy domluví na pětileté spolupráci v řádu milionů dolarů, nejde o „hezké PR“. Jde o signál, že se v zemědělství prosazují precizní technologie, které se už neberou jako experiment, ale jako součást standardního vývoje plodin. Přesně to ukazuje obnovené partnerství mezi specialistou na genové editace Pairwise a společností Bayer: fokus na genově editovanou nízkou (short‑stature) kukuřici.
A proč to řešíme v sérii Umělá inteligence v zemědělství a potravinářství? Protože CRISPR a AI jsou dvě strany jedné mince. CRISPR upravuje biologii tak, aby byla stabilnější a výkonnější, AI pak pomáhá tu biologii řídit v terénu: od rozhodnutí o setí přes dávky dusíku až po sklizeň. Realita? Největší přínos přichází až ve chvíli, kdy se tyhle nástroje propojí do jednoho provozního systému.
Proč se velcí hráči vracejí k CRISPR: tlak na stabilní výnos
Obnovení partnerství znamená, že genové editace už nejsou „možná jednou“. Pro Bayer je to pragmatická volba: šlechtění tradičními metodami je pomalé, klimatická variabilita je rychlá.
V původní spolupráci Pairwise podle zveřejněných informací pomohla vytvořit 27 nových vlastností (traits), které se dostaly do testovacích programů Bayeru. V médiích rezonovaly hlavně dvě konkrétní věci:
- +20 % řad zrn na palici u kukuřice (fenotyp zaměřený na výnosový potenciál).
- Genově editovaná sója s vyšší odolností vůči asijské rzi sóji (cíl: udržet výnos a snížit tlak na fungicidy).
Tohle je důležité i pro český kontext: náklady na vstupy (hnojiva, ochrana) a riziko výnosu jsou dvě položky, které v praxi rozhodují o tom, jestli farma „jede“ nebo jen přežívá. A právě tady se potkává genetika (odolnost, architektura rostliny) s daty a AI (načasování a přesnost zásahů).
Co si z toho vzít pro praxi
Jedna věta, která se v projektech precizního zemědělství opakuje pořád dokola: nejlevnější tuny jsou ty, které neztratíte. Genová editace míří na ztráty způsobené prostředím, AI na ztráty způsobené špatným rozhodnutím nebo nepřesným zásahem.
Nízká (short‑stature) kukuřice: jednoduchý nápad s velkým dopadem
Nižší kukuřice (cílově o 30–40 % nižší než běžná) řeší riziko poléhání a zvyšuje provozní flexibilitu. Bayer ji chce rozvíjet v rámci systému Preceon Smart Corn a Pairwise má pomoci s optimalizací genově editovaných vlastností.
Když je porost nižší a stabilnější:
- lépe odolává větru a extrémům (méně poléhání = méně ztrát při sklizni),
- umožňuje přesnější aplikace během sezóny (strojní průjezdy jsou snazší a bezpečnější),
- dává prostor pro intenzivnější řízení porostu – a tady nastupuje AI.
Proč je „nižší“ kompatibilní s AI a precizním řízením
AI v rostlinné výrobě není o tom, že „model něco řekne“. Je to o tom, že podnik dokáže dělat víc menších, přesnějších rozhodnutí:
- Variabilní hnojení podle zón a stavu porostu (satelit, dron, senzorika).
- Predikce poléhání a stresu (kombinace počasí, půdy a vývoje biomasy).
- Načasování fungicidů/insekticidů na základě rizikových indexů.
- Optimalizace sklizně (vlhkost, logistika, minimalizace ztrát).
Nižší kukuřice tomu napovídá: když porost lépe „drží tvar“, je stabilnější pro mechanizaci a často i pro modelování. Stabilní porost = méně chaosu v datech = spolehlivější predikce.
CRISPR vs. GMO: proč se o genových editacích mluví jinak
Genová editace (CRISPR) typicky upravuje DNA cíleně – často bez vložení cizího genu. V praxi to může znamenat „vypnutí“ nebo jemnou úpravu konkrétní funkce. Ve veřejné debatě se to někdy hází do jednoho pytle s GMO, ale technologicky i regulačně (v různých regionech) se to řeší odlišně.
Pro zemědělce a potravináře je podstatnější jiná věc: jak rychle se vlastnost dostane do odrůdy a jak předvídatelně se chová v poli.
Co bývá reálný přínos (a co marketing)
Moje zkušenost s digitálními projekty v agri‑food: nejvíc fungují inovace, které mají jasně měřitelný provozní efekt. U short‑stature kukuřice to typicky bude kombinace:
- nižší riziko poléhání (měřitelné ztrátami a kvalitou sklizně),
- víc průjezdů v sezóně bez „trestu“ (lepší listová výživa, ochrana, pozdnější zásahy),
- potenciál vyšší efektivity vstupů (méně přestřelování dávek, menší ztráty).
Naopak sliby typu „vyšší výnos vždy a všude“ jsou podezřelé. Agronomie takhle nefunguje. Dobrá technologie zvyšuje šanci, že se podnik bude pohybovat blíž svému potenciálu – i v horších letech.
Partnerství jako motor inovací: proč to není detail
To, že se partnerství obnovuje, je zpráva sama o sobě. V agri‑food je typická „mezera“ mezi laboratorním výsledkem a tím, co se reálně pěstuje. Překlenout ji jde jenom kombinací:
- špičkové biotechnologie (Pairwise),
- globální šlechtitelské a testovací infrastruktury (Bayer),
- datových systémů a agronomických služeb,
- a schopnosti dostat produkt do praxe (osivo, poradenství, supply chain).
Co to znamená pro evropský a český trh
Evropa tradičně postupuje opatrněji. Ale tlak na snižování chemických vstupů, zvyšování odolnosti a stabilitu výnosů roste. A zároveň roste očekávání, že technologie v zemědělství budou:
- auditovatelné (co se aplikovalo, kdy, proč),
- měřitelné (dopad na výnos, kvalitu, uhlíkovou stopu),
- integrovatelné do farm management systémů.
Tady se AI stává praktickým „lepidlem“. Pokud máte odrůdu, která umožní přesnější zásahy, AI pomůže rozhodnout, který zásah udělat, kde a v jaké dávce.
Jak by vypadala farma, která spojí CRISPR a AI do jednoho systému
Nejde o to mít CRISPR osivo a vedle toho aplikaci na počasí. Jde o uzavřenou smyčku řízení. V ideálním případě:
- Genetika definuje potenciál a rizika (např. odolnost k poléhání, tolerance stresu).
- Senzory a satelitní data měří realitu (biomasa, NDVI/variace porostu, vlhkost).
- AI model překládá data do rozhodnutí (doporučení hnojení, ochrany, zavlažování).
- Strojní aplikace provede zásah variabilně (VRA, sekční kontrola, mapy výnosu).
- Sklizeň a vyhodnocení uzavřou smyčku (co fungovalo, kde byly limity).
Praktická mini‑checklist: co si připravit už teď
Pokud jste podnik, který chce být připravený na další vlnu „chytrých odrůd“, dává smysl začít u datové disciplíny:
- Mít srovnané hranice půdních bloků, výnosové mapy a historii zásahů.
- Sledovat zónování pozemků (stabilní zóny výnosu/bonity).
- Zajistit konzistentní kalibraci výnosoměrů a evidenci aplikací.
- Vybrat 1–2 KPI, které budou rozhodovat (např. ztráty sklizní, N‑efektivita, poléhání).
Tohle jsou „nudné“ kroky, ale bez nich AI doporučení často skončí jako hezký graf bez dopadu.
Nejčastější otázky, které budou padat (a je fér na ně odpovědět)
„Bude to znamenat méně chemie?“
Může, ale jen když je to spojené se správným řízením porostu. Odolnější sója vůči rzi může snížit tlak na fungicidy. U kukuřice je efekt nepřímý: stabilnější porost a možnost přesnějších průjezdů snižují plýtvání.
„Je short‑stature kukuřice hlavně kvůli klimatu?“
Ano, hlavní logika je řízení rizika. Vítr, extrémy počasí a variabilita sezóny zvyšují hodnotu vlastností, které chrání výnos před ztrátami.
„Kde do toho patří AI v potravinářství?“
Navazuje na zemědělství. Stabilnější surovina a lepší predikce výnosu zlepšují plánování výroby, nákupu a logistiky. Pro potravináře jsou spolehlivé dodávky často cennější než jednorázově nízká cena.
Co si odnést pro rok 2026: preciznost bude „default“
Genově editovaná kukuřice v systému typu Preceon je ukázka směru: plodina se nevyvíjí izolovaně, ale jako součást technologického stacku (genetika + data + doporučení + mechanizace). A pokud se bavíme o AI v zemědělství, právě tohle je prostředí, kde AI přestává být experimentem a začíná vydělávat.
Chcete z toho vytěžit maximum? Zaměřil bych se na dvě věci: (1) datovou připravenost podniku a (2) schopnost měřit dopad na konkrétních parcelách, ne „v průměru“. Technologie, která se nedá vyhodnotit, se nedá ani řídit.
A teď otázka, kterou si v oboru budeme klást čím dál častěji: Až bude genetika umět dodat stabilnější porost, jste připravení ho řídit tak přesně, aby se ten potenciál opravdu projevil v ekonomice podniku?
Pokud chcete, můžeme to projít prakticky: jak nastavit pilotní projekt (1 sezóna, 1 plodina, 2–3 KPI), aby dával smysl agronomicky i finančně a generoval leady pro další kroky digitalizace.