AI ve vertikálních farmách: jahody nové generace

Vertikální farmy se často prodávají jako „salátové továrny“. Jenže realita se posouvá: nejzajímavější projekty dnes nevydělávají na komoditě, ale na chuti, odrůdě a spolehlivosti dodávek. Přesně tím směrem šla i americká indoor farma Oishii, když po své prémiové jahodě Omakase rozšířila nabídku o další japonskou odrůdu – Koyo. A pro náš seriál Umělá inteligence v zemědělství a potravinářství je to skvělý příklad: bez dat, automatizace a chytrého řízení prostředí by podobný „odrůdový luxus“ ve velkém měřítku nedával smysl.

Tohle totiž není jen příběh o drahých jahodách. Je to příběh o tom, jak AI (a obecně digitální řízení) umožňuje pěstovat specializované plodiny lokálně, celoročně a s parametry, které by v klasickém poli byly buď sezónní, nebo vysoce rizikové.

Když se dnes (22.12.2025) bavíme o potravinové bezpečnosti, cenách energií a tlaku na vodní zdroje, dává otázka „proč pěstovat v hale“ mnohem konkrétnější odpověď než před pár lety: protože umíme prostředí řídit tak přesně, že se dá prodávat kvalita, ne jen kilogramy.

Proč vertikální farma vyhrává u prémiových odrůd

Vertikální farma dává největší ekonomický smysl tam, kde je vysoká přidaná hodnota na jednotku produkce. U jahod je to učebnicové: spotřebitel pozná rozdíl v aroma, sladkosti, textuře i čerstvosti – a je ochotný zaplatit.

Oishii postavila svůj přístup na jednoduché, ale odvážné tezi: přenést „dokonalý den“ z Japonska do kontrolovaného prostředí v USA – tedy světlo, vlhkost, teplotu a další podmínky tak, aby odrůdy, které jsou tradičně sezónní (např. zimní jahody pěstované v okolí Tokia), šly pěstovat 365 dní v roce.

V tom je zásadní rozdíl oproti řadě vertikálních farem, které se snažily konkurovat cenou běžné zelenině. V praxi totiž:

• komodity tlačí na nízké marže,
• energie v indoor pěstování je drahá položka,
• retail vyžaduje stabilní cenu i objem.

Prémiová odrůda tenhle tlak mění: chuť a konzistence se stávají hlavním produktem – a teprve potom řešíte náklady.

Koyo jako signál trendu: od „pěstujeme jahody“ k „pěstujeme odrůdy“

Koyo je japonská odrůda, která se tradičně pěstuje v zimě. Oishii ji uvedla jako druhý výrazný kultivar po Omakase. V praxi tím firma říká: „Nejsme dodavatel jahod. Jsme producent konkrétních chuťových profilů.“

Tohle je trend, který v Evropě (a v Česku zvlášť) často podceňujeme. Odrůda není detail v katalogu. Odrůda je značka, diferenciace a bariéra vstupu.

Co to znamená pro české pěstitele a potravináře

Pro ČR to otevírá dvě realistické cesty:

1. Pěstovat lokálně specializované plodiny pro gastronomii a prémiový retail (krátký řetězec, důraz na čerstvost, „příběh“ odrůdy).
2. Stát se technologickým dodavatelem (software, senzory, robotika, datová analytika) pro evropské indoor provozy.

V obou případech se AI stává „tichým společníkem“: není to marketingová nálepka, ale soubor metod, které drží kvalitu stabilní.

Kde přesně pomáhá AI: od mikroklimatu po výnos

AI ve vertikálním zemědělství je nejcennější tam, kde je hodně proměnných a malá tolerance k chybě. Jahody jsou citlivé. A odrůdy s důrazem na chuť jsou ještě citlivější.

Níže jsou oblasti, kde v praxi dává smysl AI (nebo pokročilá analytika a automatizace) nasadit.

1) „Recept na jahodu“: řízení mikroklimatu po zónách

V indoor farmě nemáte jedno klima pro celý objekt. Máte zónování: regály, patra, sekce, růstové fáze. AI model (typicky kombinace predikce a optimalizace) umí řídit:

• intenzitu a spektrum LED osvětlení,
• vlhkost a proudění vzduchu,
• teplotu v kořenové zóně,
• dávkování živin (EC, pH) a závlahu,
• „stresové“ protokoly (např. lehké omezení vody či změna spektra pro zvýraznění chuti).

Důležitý detail: nejde o to „mít senzory“. Jde o to mít řídicí smyčku, která se učí z výsledků (výnos, Brix, reklamace, senzorická hodnocení).

2) Včasné zachycení problémů: počítačové vidění a anomálie

Jahody v hale nejsou bez rizika – jen máte jiný typ rizik. Plísně, škůdci, výživové deficity nebo stres se mohou šířit rychle.

Počítačové vidění (kamery + modely) umí:

• detekovat změny barvy listů a květů,
• rozpoznat deformace plodů,
• hlídat vývoj zralosti a uniformitu,
• vyhodnocovat „anomálie“ v růstu v jednotlivých zónách.

Praktický přínos je jednoduchý: zásah o 24–48 hodin dřív často rozhoduje o tom, jestli vyřadíte jednu polici, nebo půlku produkce.

3) Predikce výnosu a plánování sklizně

U prémiového ovoce je logistika skoro stejně důležitá jako pěstování. Chcete sklízet v optimální zralosti, balit rychle, dodávat čerstvé.

AI modely pro predikci výnosu a zralosti pomáhají:

• plánovat pracovní sílu (kdy bude špička),
• plánovat balení a expedici,
• stabilizovat dodávky pro retail,
• lépe vyjednávat kontrakty (méně „odhadů“, více dat).

4) Energie a voda: optimalizace bez ztráty kvality

Oishii u svého novějšího provozu deklaruje výrazné úspory (v článku padá 60 % méně energie a 40 % méně vody oproti první generaci vertikálních farem). I když se čísla mohou lišit podle designu, pointa je jasná: druhá generace indoor farem už staví na efektivitě.

AI tady typicky pomáhá přes:

• prediktivní řízení HVAC (topení/chlazení/odvlhčování),
• optimalizaci světelných režimů podle fáze růstu,
• chytré „peak shaving“ (snižování špiček spotřeby),
• recirkulaci vody a hlídání kvality roztoku.

V evropském kontextu roku 2025 je to zásadní: energetická efektivita rozhoduje o přežití.

„Proč jsou tak drahé?“ Realita ekonomiky prémiového indoor ovoce

Cena 15 USD za plato (a u některých balení výrazně víc) vypadá extrémně. Jenže u prémiové odrůdy kupujete:

• stabilní chuťový profil (ne „jednou dobré, jednou vodové“),
• čerstvost a kratší dodavatelský řetězec,
• celoroční dostupnost,
• estetiku a uniformitu,
• často i nižší ztráty v retailu (méně otlaků, delší okno pro prodej).

Můj názor: vertikální farma nebude masově krmit populaci levnými jahodami. Ale může udělat z lokálního prémiového ovoce standard – nejdřív pro velká města, gastronomii a dárkové segmenty, postupně pro širší publikum s klesajícími náklady a lepší automatizací.

Co si z případu Oishii vzít: 6 kroků pro firmy, které chtějí AI v CEA

Pokud jste pěstitel, technologický dodavatel nebo potravinář, který zvažuje controlled environment agriculture (CEA), tenhle checklist je dobrý start.

1. Začněte od trhu, ne od technologie. Kdo zaplatí za chuť, čerstvost a odrůdu?
2. Definujte měřitelné parametry kvality. U jahod typicky Brix, pevnost, uniformita, reklamace.
3. Postavte datovou infrastrukturu. Senzory bez datového modelu jsou jen drahé hračky.
4. Zónujte pěstování. Jedno nastavení pro celou halu je kompromis, který vás stojí kvalitu i energii.
5. Automatizujte tam, kde je to opakovatelné. Monitoring, dávkování, klimatizace, vizuální kontrola.
6. Udělejte z AI nástroj pro rozhodování, ne náhradu agronoma. Nejlepší výsledky dávají týmy, kde se agronomie a data potkávají denně.

Jedna věta, kterou bych si vytiskl na zeď: „Prémiová odrůda potřebuje prémiové řízení.“ Bez dat a automatizace se kvalita rozpadne.

Praktické Q&A, které si lidé u vertikálních farem stejně pokládají

Je vertikální farma „udržitelná“, když spotřebuje elektřinu?

Ano, pokud je designovaný systém efektivní a farma má stabilní odběr a dobré řízení HVAC a světel. Udržitelnost nevzniká tím, že jste indoor. Vzniká tím, že na jednotku kvalitní produkce snížíte energii, vodu a ztráty.

Proč se nepěstuje víc druhů ovoce v halách?

Ovoce je často náročnější na prostor, opylování, manipulaci a má delší cyklus. Proto dává smysl začínat s plodinami, které mají vysokou hodnotu a kde je kvalita výrazně poznat. Jahody jsou v tomhle ideální mezistupeň.

Co je největší bariéra pro Česko?

Ne technologie. Největší bariéra je ekonomika energie, dostupnost kapitálu a schopnost prodat prémiový produkt dlouhodobě, ne jen „na zkoušku“.

Co bude dál: lokalizované odrůdy a AI jako standard

Oishii s Koyo ukazuje, že budoucnost vertikálního pěstování není o tom, kdo vypěstuje nejvíc listů. Je o tom, kdo dokáže opakovatelně vyrábět specifickou kvalitu a přizpůsobovat ji trhu.

A tady se náš seriál Umělá inteligence v zemědělství a potravinářství hezky uzavírá do kruhu: AI je v zemědělství nejsilnější tam, kde pomáhá dělat dvě věci najednou – zvyšovat kvalitu a snižovat plýtvání.

Pokud plánujete indoor pěstování, produktovou inovaci v potravinách nebo jen hledáte cestu, jak se odlišit v přeplněném trhu, zkuste si položit praktickou otázku: Kterou odrůdu nebo chuťový profil bychom dokázali dodat lokálně a stabilně – kdybychom měli data a řízení prostředí pod kontrolou?