AI doručovací robot v cyklopruhu: co Vayu One změní

Prosinec bývá pro e-commerce tvrdý test reality. Špičky objednávek, přetížené rozvozy, tlak na doručení „ještě dnes“ a zároveň vyšší nároky zákazníků na přesnost i komunikaci. A právě v takových týdnech je nejvíc vidět, že poslední míle není detail – je to místo, kde se marže buď udrží, nebo rozpadne.

Na scénu přichází doručovací robot Vayu One: větší než typické „chodníkové“ roboty, rychlejší (až kolem 20 mph, tedy zhruba 32 km/h), s nosností až 100 liber (cca 45 kg) a s ambicí jezdit v cyklopruzích. Nejde jen o efektní hardware. Podstatné je, že Vayu One staví navigaci na modelu typu transformer (pravděpodobně vizuálně-jazykový model) a „pasivních senzorech“, tedy bez lidarů, které jsou u autonomních vozidel běžné.

V rámci série Umělá inteligence v maloobchodu a e-commerce je tohle skvělý příklad, jak se AI přestává omezovat na doporučování produktů a predikce poptávky – a začíná přímo „hýbat“ fyzickým zbožím. A to má dopad i na potravinářství a potravinový řetězec: rychlejší doplnění zásob, méně zkažených čerstvých potravin, menší tlak na lidské kurýry a potenciálně i nižší uhlíková stopa.

Proč je robot v cyklopruhu víc než marketingový trik

Největší problém městského doručování je rychlost na krátké vzdálenosti, ne rychlost na dálnici. Dodávka v centru stojí v kolonách, hledá místo na zastavení, řeší vjezdové zóny a parkování. Kolo nebo e-bike to často zvládne rychleji. A cyklopruhy jsou – v mnoha městech – nejplynulejší dopravní „koridor“.

Vayu One míří přesně sem: do prostoru mezi chodníkovými roboty (pomalejší, menší, často jen na pár kilometrů) a plnohodnotnými autonomními auty (drahé, regulované, složité na provoz). Robot, který se vejde do cykloinfrastruktury a veze až desítky kilogramů, dává ekonomicky smysl zejména pro:

• rychlé doručení potravin a hotových jídel v hustých částech měst,
• mikrofulfillment (rychlé vychystání a expedice z malých skladů ve městě),
• doplňování regálů a přesuny mezi pobočkami na krátké trase.

Tohle je důležité pro retail: když zrychlíte a zlevníte poslední míli, můžete reálně nabízet rychlé doručení i u levnějších košíků – typicky potraviny.

Jakou roli hraje AI: navigace bez lidaru a provoz v reálném světě

Technologická sázka Vayu One je jasná: spoléhat na „pasivní“ vnímání a modely typu transformer místo drahých aktivních senzorů. V praxi to znamená, že robot se orientuje hlavně podle kamer a pokročilého zpracování obrazu, případně dalších pasivních senzorů.

Co to může přinést (a proč to firmy zajímá)

• Nižší cena hardwaru: lidar je drahá položka. Pokud ho nepotřebujete, klesá pořizovací cena i servisní náklady.
• Rychlejší škálování flotily: levnější robot = snazší nasazení ve stovkách až tisících kusů.
• Lepší práce s „nepořádkem reality“: moderní vizuální modely umí rozpoznávat situace, značky, překážky, chování chodců/cyklistů a kontext, který bývá pro klasické rule-based systémy problém.

Co je potřeba brát střízlivě

Jízda v cyklopruhu zní jednoduše, ale realita je komplikovaná:

• cyklopruhy jsou často přerušované, sdílené, blokované autem „na dvě minuty“,
• v zimě (a v prosinci obzvlášť) se objevuje sníh, posyp, horší viditelnost,
• do toho kočárky, koloběžky, rychlí cyklisté, kurýři a občas i chodci.

Pokud má robot fungovat spolehlivě, musí mít výborně zvládnuté tři věci: detekci překážek, predikci pohybu ostatních a bezpečné rozhodování v hraničních situacích. A to je přesně místo, kde se AI přestává prezentovat v demu a začíná být tvrdě měřitelná v provozu.

Co Vayu One znamená pro potraviny a městskou logistiku

U potravin rozhodují minuty. Nejen u teplého jídla, ale i u chlazeného nákupu. Zkrácení doručovacího okna a vyšší spolehlivost mají přímý vliv na:

• snížení ztrát z teplotního řetězce (méně reklamací, menší plýtvání),
• přesnější plánování zásob (když doručení není loterie, inventory management je jednodušší),
• vyšší konverzi v e-grocery (zákazníci kupují častěji, když věří času doručení).

Z pohledu udržitelnosti platí jednoduché pravidlo: nejzelenější doručení je to, které se nemusí opakovat. Pokud robotická flotila sníží počet neúspěšných pokusů, zlepší přesnost předání a zkrátí trasu díky provozu v cyklokoridorech, může to znamenat méně kilometrů na objednávku.

A ještě jedna praktická věc: nosnost cca 45 kg není „na pizzu“. To je:

• několik tašek potravin,
• více objednávek najednou při rozvozu v jedné čtvrti,
• nebo kombinace potravin a drogerie.

Tohle už začíná měnit ekonomiku doručování.

Integrace do e-commerce: kde se láme chleba (a marže)

Robot sám o sobě neřeší nic, pokud není napojený na provozní systémy. V praxi úspěch stojí na integraci do toho, co už v retailu běží: objednávky, sklad, vychystání, zákaznická komunikace, vratky.

Jak vypadá „AI doručení“ v dobře řízeném retailu

Aby robotická poslední míle dávala smysl, firmy obvykle potřebují:

1. Predikci poptávky a plánování kapacity

   • kdy a kde bude špička (typicky pátek 16–20h, neděle večer, svátky),
   • kolik robotů poslat do které zóny.

2. Dynamické přidělování objednávek (dispatching)

   • rozhodnutí, zda objednávku veze robot, kurýr na kole, nebo auto,
   • přepínání v reálném čase při výpadku, uzavírce nebo počasí.

3. Optimalizaci tras na úrovni čtvrti

   • robot může jezdit rychle, ale skutečná úspora vzniká dobrým shlukováním zastávek a minimalizací čekání.

4. Bezpečné předání

   • ověření zákazníka (PIN, aplikace, QR),
   • řešení „nejsem doma“,
   • auditní stopa pro reklamace.

Vayu One v ukázkách naznačuje i práci „v obchodě“: navigaci v prodejně a asistovaný/hlasový režim pro nakládání. To může být překvapivě důležité u menších městských prodejen, kde každý metr a každá minuta vychystání bolí.

Regulace a důvěra: největší brzda nebude technická

Nejtěžší část robotiky v doručování je získat povolení, provozní pravidla a důvěru veřejnosti. Pokud firma tvrdí, že už má regulatorní schválení pro provoz na veřejných komunikacích v některých městech, je to silný signál – ale také závazek.

Z české perspektivy (a obecně evropské) bude klíčové:

• kdo nese odpovědnost při kolizi,
• jak je robot pojištěn,
• jak se chová v interakci s chodci a cyklisty,
• jak se řeší vandalismus a krádeže,
• jaké datové záznamy se ukládají (kamerové záznamy vs. soukromí).

Tady mám celkem jasný názor: bez transparentních provozních pravidel a bezpečnostních metrik se robotická poslední míle ve městech neprosadí. Ne proto, že by byla „nebezpečná“, ale protože veřejný prostor je citlivý. A cyklopruhy dvojnásob.

Praktický checklist: jste připraveni na robotickou poslední míli?

Pokud jste retailer, provozovatel e-grocery, rychlá restaurace nebo logistický partner, dávám pět věcí, které bych si s týmem srovnal dřív, než začnete cokoli pilotovat:

• Zónování a mapování: Máte jasně definované doručovací zóny a typické trasy? Kde jsou „špatná místa“ (přechody, úzká hrdla, stavby)?
• Košík a balení: Umíte standardizovat přepravky/tašky tak, aby šly rychle nakládat a bezpečně převážet? (U potravin rozhoduje stabilita a teplota.)
• Proces pro výjimky: Co když zákazník nepřevezme? Co když je cyklopruh neprůjezdný? Kdo převezme zásilku? Jak rychle?
• KPI pro pilot: Nastavte měřitelné cíle. Třeba cena za doručení, úspěšnost prvního pokusu, průměrná doba od vychystání po předání, reklamace.
• Komunikace se zákazníkem: Robot je novinka. Lidé odpustí drobné zpoždění, když vědí proč a vidí stav v aplikaci.

Dobře vedený pilot není o tom „ukázat robota“. Je o tom zjistit, kde se v procesu ztrácí čas a peníze – a co se dá automatizovat.

Co sledovat v roce 2026: škálování, ekonomika, a realita zimy

Pokud Vayu opravdu nasadí tisíce robotů (ve hře se objevuje číslo 2 500 kusů), bude to pro celý obor signál, že robotická poslední míle přechází z experimentů do mainstreamu. V tu chvíli už nepůjde o „jestli“, ale o „kde to dává nejlepší smysl“.

Pro potravinový řetězec a městský retail bych v následujících měsících sledoval hlavně:

• TCO (celkové náklady vlastnictví): cena robota, servis, baterie, dohled, pojištění.
• Výkon v zimních podmínkách: kluzký povrch, tma, sníh, posyp.
• Bezpečnostní statistiky: incidenty na 1 000 km a způsob jejich řešení.
• Integrace do skladů a prodejen: jestli robot reálně šetří čas vychystání, nebo jen přesune práci jinam.

AI v maloobchodu a e-commerce se často redukuje na personalizaci a chatbota. Jenže největší peníze i největší frustrace zákazníků leží v logistice. Robot v cyklopruhu je vlastně jednoduchá myšlenka: vzít nejplynulejší městský koridor a dát mu autonomní „přepravku“ s mozkem.

Pokud chcete posunout doručování potravin nebo rychlého retailu, dává smysl začít otázkou: Kde přesně dnes ztrácíme čas na poslední míli – a co z toho je připravené na automatizaci?